Finanční úřad může zadržovat pouze spornou část odpočtu DPH

Finanční správa by v případě daňového řízení měla zadržovat jen spornou část nadměrného odpočtu DPH. Zadržování nesporné části je podle rozhodnutí Ústavního soudu porušením vlastnického práva.

Finanční správa doposud postupovala v případě daňových kontrol tak, že v případě pochybností k jednomu z mnoha plnění zadržela celý nadměrný odpočet na DPH. A až následně po ukončení daňové kontroly vyplatila nespornou část nadměrného odpočtu.

Ústavní soud se zabýval touto situací, tedy kdy správce daně zadržoval nadměrný odpočet DPH, respektive jeho nesporné části. Ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 819/18 ze dne 22. února 2019 uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů na DPH je zásahem do vlastnického práva daňového subjektu, který se musí odehrát v mezích zákona.

Konkrétně Ústavní soud uvedl, že „v projednávané věci bylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo tím, že po dobu trvání daňové kontroly jí byla správcem daně zadržována celá částka nárokovaného nadměrného odpočtu, přestože rozsah daňové kontroly se týkal pouze části zdanitelných plnění“.

Před rozhodnutím Ústavního soudu dospěl Nejvyšší správní soud k opačnému závěru, a to že „nesporná část odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřovaná“. Ústavní soud však uvedl, že takový závěr nevyplývá z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné části kontrolované společnosti. V případě takové situace by měla finanční správa a soudy upřednostnit ten výklad, který nezasahuje do vlastnických práv. Nadměrný odpočet by tedy měl být rozdělen na spornou a nespornou část.

Ústavní soud dále uvedl, že ačkoliv daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné. Ale naopak je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu finančního úřadu.