14. 8. 2015
Rozvoj výzkumných a vývojových činností ve firmách a žádoucí aplikaci jejich výsledků má podpořit ustanovení § 34 zákona o dani z příjmů umožňující snížit základ daně z příjmů položkou odčitatelnou od základu daně v podobě odpočtu na podporu výzkumu a vývoje.
Jedná se o jedno z mála prorůstových opatření v našem daňovém systému a bohužel je na místě upozornit, že jde o ustanovení velice složité. O jeho výklady a praktickou aplikaci se mezi správci daně a poplatníky, odbornou veřejností a soudy vedou nepřetržité spory. Složitost úpravy dokládá i fakt, že kromě obecného vymezení této položky v § 34 zákon o dani z příjmů podmínky jejího odpočtu dále upravuje v paragrafech 34a, 34b, 34c,34d, a 34e, v nichž se stanoví výši odpočtu na podporu výzkumu a vývoje, výdaje vynaložené na výzkum a vývoj zahrnované do odpočtu, náležitosti a obsah projektu výzkumu a vývoje, možnost závazného posouzení výdajů na výzkum a vývoj správcem daně apod.
Pokud poplatník všechny složité a náročné zákonné podmínky odpočtu splní, může základ daně snížit o 100% a v některých případech o 110% výdajů vynaložených při realizaci projektu výzkumu a vývoje.
Kromě druhu a povahy zahrnutelných výdajů bývá ze strany správců daně často zpochybňováno, zdali se v konkrétních případech uplatňování odpočtu o výzkum a vývoj skutečně jedná.
Základním kritériem při posuzování parametrů a znaků výzkumu a vývoje by v konkrétních případech měla být přítomnost ocenitelného prvku novosti a vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty, dále aplikace poznatků nebo techniky novým způsobem, hledání předtím neodhalených jevů, struktur nebo vztahů, nové chápání jevů, vztahů, principů s významem širším než pro jednoho poplatníka, apod. Jedná se vesměs o velice obecná vymezení, jejich ověření a posouzení tedy musí probíhat na výsostně odborné úrovni.
Protože finanční důsledky sporů o uznání či zpochybnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje se často pohybují v řádech desítek milionů korun a v případě doměřování mohou být pro dotčeného poplatníka likvidační, lze přivítat rozsudek Nejvyššího správního soudu 10 Afs 24/2014 z 11. června 2015. V rozsudku se uvádí, že při posuzování naplňování kritérií výzkumných a vývojových činností u konkrétních projektů, by se správní orgány měly příslušnými projekty zabývat komplexně, včetně jejich technické stránky, což se neobejde bez technických znalostí. Jestliže správní orgán technickými znalostmi nedisponuje, přičemž správné zjištění a stanovení daně tyto znalosti vyžaduje, musí k posouzení naplnění kritérií a znaků výzkumné a vývojové činnosti ve sporných případech ustanovit znalce a závěry znaleckého posudku spojit se svými zjištěními.
Ing. Vladimír Opatrný
daňový poradce