9. 6. 2014
V České republice se ročně rozvede téměř 30 000 manželství. Složitou a často bohužel konfliktní součástí rozvodového řízení je vypořádání společného jmění manželů.
Nový občanský zákoník upravuje institut společného jmění manželů v §708 a nemění princip jeho právní úpravy ve starém občanském zákoníku z níž vyplývá, že každý z manželů má právo k celé věci. Vypořádání společného jmění manželů v praxi zpravidla probíhá tak, že bývalí manželé se dohodnou na finančních náhradách za majetek, který nabyli během manželství a k němuž po rozvodu získá výhradní majetkové právo jeden z manželů. Daňový režim těchto náhrad se řídí ustanovením § 3 odst. 4 písm. c), podle kterého příjmy z rozšíření rozsahu nebo vypořádání společného jmění manželů nejsou předmětem daně z příjmů.
Jestliže součástí společného jmění manželů byl např. rodinný dům a rozvedení manželé se dohodnou tak, že vlastníkem domu po rozvodu bude manžel, který bývalé manželce poskytne finanční náhradu ve výši 2 000 000 Kč, bývalá manželka přijatou finanční náhradu nezdaní, protože podle výše uvedeného ustanovení příjem z vypořádání společného jmění manželů není předmětem daně z příjmů.
Pokud by se rozvádějící manželé dohodli, že rodinný dům prodají a o příjem z jeho prodeje se rozdělí, dosažený příjem z prodeje domu může být při splnění podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona o daních příjmů osvobozen. V případě, že příjem z prodeje rodinného domu od daně osvobozen nebude, zdaní každý z nich tu část příjmu z prodeje, která na něho podle dohody o majetkovém vypořádání připadne a uvede ji v daňovém přiznání jako ostatní příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů.
Ing. Vladimír Opatrný
daňový poradce