17. 4. 2015
K čerstvým právním institutům obsaženým v Novém občanském zákoníku patří zápůjčka, jejíž úpravu nalezneme v paragrafech 2390 – 2394 tohoto zákona. Zápůjčka je vztahem, při kterém zapůjčitel přenechává vydlužitelovi zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase mu věc stejného druhu vrátil. Nejčastější formou zápůjčky je a bezpochyby bude půjčování peněz.
V souladu s výše uvedenou právní úpravou můžeme zápůjčku sjednat jako úročenou nebo bezúročnou. Smlouva o zápůjčce by kromě úpravy úročení měla obsahovat termín vrácení zapůjčeného majetku.
Zápůjčkou peněz - bezúročnou či úročenou - společníci obchodních korporací běžně řeší nedostatek finančních prostředků svých společností.
Jestliže společnosti s ručením omezeným půjčí peníze bezúročně nebo na nížší než běžný úrok její společník, nebudou z tohoto postupu vyplývat žádné daňové sankce, což platí i v případě, kdy při zápůjčce peněz mezi společníkem a společností bude sjednán úrok v obvyklé výši (např. do hodnoty průměrné úrokové míry zveřejňované Českou národní bankou pro dané období).
Sjednání úročené půjčky při zápůjčce peněz je považováno z pohledu společnosti i společníka za daňově výhodné. Přijatý úrok je u společníka fyzické osoby příjmem z kapitálového majetku a zdaní se 15%ní daňovou sazbou. Tento příjem není součástí vyměřovacího základu pro odvody sociálního a zdravotního pojištění.
Úrok ze zápůjčky peněz je ve sjednané výši daňovým nákladem společnosti, pokud je však příjemcem úroku společník - fyzická osoba, je podmínkou daňové účinnosti úroku u společnosti jeho zaplacení.
Ing. Vladimír Opatrný
daňový poradce