Okresní hospodářská komora v Jablonci nad Nisou

Lesk a bída ústavní stížnosti

3. 12. 2015

Konec roku probíhá v našich poměrech tradičně a spolehlivě ve znamení legislativního chaosu, nepřehledností, nejistot a zmatků. Daňoví poplatníci si do poslední chvíle nemohou být jisti v jaké podobě a s jakými důsledky budou příslušné pasáže daňových zákonů účinné v nastávajícím zdaňovacím období.

Ani v letošním roce nebude tato tragikomická tradice porušena. Skupina 21 senátorů totiž podává ústavní stížnost proti nově zaváděnému zákonnému opatření, na základě kterého by stovky tisíc plátců daně z přidané hodnoty od 1. ledna 2016 povinně sestavovali tzv. kontrolní hlášení.       
Kontrolní hlášení má být, stejně jako již dříve zavedené instituty nespolehlivého plátce, veřejného registru účtů, ručení za nezaplacenou daň apod., dalším nástrojem boje proti daňovým únikům a zlepšení výběru daně z přidané hodnoty. Údaje z kontrolních hlášení od dodavatelů zboží a poskytovatelů služeb se mají porovnávat s údaji kontrolních hlášení podaných odběrateli zboží a příjemci služeb. Vyhodnocení takto získaných informací má umožnit včasné odhalení rizikových a spekulativních spojení osob a okamžité zaměření kontrolní činnosti na subjekty, které daň neoprávněně krátí či nesprávně uplatňují nárok na odpočet daně.
Podle předkladatelů ústavní stížnosti je zavedení povinného kontrolního hlášení v rozporu s právem na ochranu před shromažďováním a zneužíváním údajů, protože sběrem citlivých informací o velmi široké skupině obyvatel se narušuje jejich soukromí. 
Zavedení kontrolního hlášení neschvaluji. Dále stupňuje byrokratickou zátěž spojenou s podnikáním, sankce spojené s nedodržením termínů a dalšími vadami podání kontrolního hlášení nejsou finančně zanedbatelné, správu daní zatíží další administrativou, praktickým problémem jistě bude i vyhodnocování mnoha miliard nově shromážděných informací atd.  
Na ústavní stížnosti však padá stín související s termínem jejího předložení. Povinnost kontrolního hlášení byla do textu zákona zakomponována před mnoha měsíci. Jeho případná protiústavnost měla a mohla  být vyřešena již ve fázi projednávání zákona nebo bezprostředně po jeho schválení.
Pokud Ústavní soud o uplatněné stížnosti nerozhodne do konce roku či do konce ledna příštího roku, budou se podnikatelé i daňová správa školit, pořizovat softwary a činit mnoho dalších úkonů, které v případě, že Ústavní soud stížnosti vyhoví, budou zbytečné a marné. A nebylo by to poprvé.
 
      Ing. Vladimír Opatrný
      daňový poradce