Ilona Švihlíková: Jak dál v ekonomice?

Ilona Švihlíková, 4. 5. 2020, https://www.euro.cz/politika/ilona-svihlikova-jak-dal-v-ekonomice

Všechny vlády zemí, které jsou postižené epidemií koronaviru, se snaží hledat správný mix opatření k záchraně a oživení ekonomiky. Centrální banky uvolňují monetární politiku – od kvantitativního uvolňování, které se už pomalu stalo standardním nástrojem, po přímé financování vlády.

V Evropě se velké oblibě těší různé varianty německého vynálezu kurzarbeitu, kdy státy doplácejí určitou část mezd a snaží se tak o udržení zaměstnanosti. Vlády také využívají státní podpůrné banky, aby firmám dodávaly likviditu například pomocí úvěrů či garancí. Míra nejistoty v ekonomice je ohromná, což se projevuje mimo jiné na velmi se rozcházejících scénářích poklesu ekonomiky.

V takové situaci vyplavává na povrch ledacos – jak dlouho neřešené sociální problémy, které mohla konjunktura dočasně zakrýt, tak také zájmy různých lobbistických skupin, které cítí, že stát „rozdává“ a že by u toho neměly chybět. Stačí, když se jim podaří „prodat“ své úzké partikulární zájmy jako zájmy.

Situace nabízí tato rizika – zhoršení sociální situace, konec sociálního smíru, nárůst chudoby či bezdomovectví, nebo zajetí státu skupinami velkokapitálu. Nabízí ale také šance. Právě tím, že určité problémy jsou v krizi osvětleny více než za běžného provozu, může být konečně politická vůle a motivace je řešit.

A právě o to v následujících týdnech půjde. Není to „jen“ o tom, jak vláda nastaví kurzarbeit či program COVID III. Jde i to, že v tomto období se budou stavět koleje, po kterých se může jet v dalších letech. Proto se vymezuji proti nadměrným zásahům na straně příjmů státu. Kromě hrozící eroze daňové základny by znamenala velký problém do budoucích let. Nepatřím k fiskálním jestřábům a deficit jsem vždy považovala za nástroj aktivní ekonomické politiky – spíš pro mě bylo důležité, jak vznikl a jak přispěl k dlouhodobému rozvoji země, či nápravě neúnosné sociální situace slabších skupin obyvatelstva.

Stát není „oslíčku, otřes se“. Proto se domnívám, že programy na výdajové straně jsou přehlednější a umožní vyšší transparentnost toho, jak jsou naše, veřejné peníze vydávány a kdo z nich má prospěch. Proto se stavím za to, aby veškerá státní pomoc byla podmíněna – zákazem vyplácení dividend, zákazem jejich odlivu do zahraničí, zákazem zpětného odkupu akcií i vyplácením bonusů manažerům.

Je třeba si také uvědomit, že pandemie bude mít na řadu sektorů dlouhodobý, restrukturalizační dopad. Nelze se domnívat, že jakákoliv kombinace státní podpory povede k tomu, že se vrátíme k situaci 10. března.

Pandemie nám ovšem nabízí také šanci rozvoje. Stačí zmínit domácí cestovní ruch, který ze všeho nejvíce potřebuje modernizaci, rozvoj kvalitních ubytovacích i stravovacích kapacit. To už vlastně hovoříme o podpoře lokální ekonomiky. to nebývá tak atraktivní téma, jako například velké banky či automobilky. Na rozdíl od nich ale lokální ekonomika představuje ekonomicko-sociálně stabilizační sílu, nemluvě o tom, že zde nedochází k odlivu desítek miliard do zahraničí.

Krize také ukázala, jak obrovský potenciál mají české firmy, například v oblasti 3D tisku. Jednou z priorit vlády by mělo být s nimi navázat dialog. Ty potřebují naši podporu, a ne věční dobývači renty, kteří si tak rádi nechávají psát zákony na míru.

Země si tváří v tváří pandemii stále více uvědomují důležitost strategických sektorů i firem. od tématu potravinové soběstačnosti (nebo také bezpečnosti) až po ochranu vybraných firem před nepřátelským převzetím. Stojíme před řadou velice vážných úkolů a budoucnost ukáže, zda se nám podařilo navýšit schopnost státu jednat v krizových situacích a založit směřování k životní úrovní s vyspělejšími zeměmi, nebo zda jsme tuto šanci promarnili a stát se proměnil v obslužnou jednotku zahraničních nadnárodních firem a jejich lobbistů.